Ať se nám to líbí nebo ne, internetová periodika jsou médium, které se stále více podílí na formování veřejného mínění, a pro řadu lidí jsou hlavním, ba jediným zdrojem informací.

Internet má ovšem na rozdíl od tradičních médií jednu zázračnou vlastnost: může se v něm ihned a bez přípravy "novinářem" kdokoli. Nemluvím o e-mailových "chatovacích" komůrkách ani o kuriózních a všelijak grafomanských webových stránkách různých šamanů new-age, prodavačů erotických pomůcek či politologů-samouků, vlastní stránku si opravdu během hodiny může zřídit každý, ale o komentářích čtenářů, které v různé proporci (velice záleží na grafické hierarchii) doplňují obsah zavedených internetových časopisů.

Ty z nich, které jsou nějakým způsobem (víceméně tradičně) redigovány, s tím nemají problém. Jak elektronické verze tištěných deníků, tak třeba Neffův Neviditelný pes nabízejí dost vlastních materiálů, které tvoří těžiště, a do určité míry udávají styl - poznámky čtenářů jsou pak zajímavým doplňkem sociologického obrazu média. Ty, jimž je totální svoboda světové sítě samo o sobě nejvyšší hodnotou, dávají "hlasu lidu" daleko větší prostor, a nutně pak mají odlišný styl myšlení i jazyka.

Pro Čulíkovy Britské listy byl od počátku příznačný jazyk břitký až drzý - a nic proti tomu, pokud by dokázal zůstat věcný a ve zvoleném žánru čistý. To by ovšem chtělo práci, práci myšlenkovou, práci redakční. Redakce však zřejmě vsadila na "demokratičnost" média, totiž na přizpůsobení úrovně té nejnižší normě čtenářských/autorských ohlasů, a na atributy písemné komunikace e-mailové, které při vší své antikonzumní ideologii pohodlně sdílí s reklamním průmyslem: agresivitu (ostrost, žiletky nůžky, střih/klip, teď hned, a je to - enter/klik) a anonymitu (všechny ty přezdívky). Ve vteřině už je autor čten, adrenalín, adios - a kdo kdy najde pachatele.

I takový jazyk může mít svůj vtip, ovšem jen v lepším případě je vtipný a uvolněný, v mnoha horších je pokleslý. A tady je první malér. Víme-li, že noviny mají i funkci normotvornou, šíří jazykově pokleslé noviny pokleslý vzor. (Stejně jako některé reklamy vtloukají lidem do hlav špatné překlady ze sloganů zjevně anglických, nemluvě o vulgarismech a už vůbec ne o vadné interpunkci.)

Jazyk Čulíkových novin je dryáčnický, ale nejen jazyk. Vezměme dnešní dny. Jistě, každý u nás může být dle libosti a dosyta antiamerický, ale ráz BL zjevně přitahuje a povzbuzuje čtenáře/autory nikoli kritické, ale nezdrženlivé, kteří než argumentaci mají raději konfrontaci.

Listy, které tak rády nálepkují, si svou nenávistnou rétorikou rovněž koledují o nálepky. (Že by "anarchistický bulvár"?) Nemyslím, že jsou zrovna extremistické, rozhodně jsou však hulvátské a k obecné škodě devalvují ty dobře provokativní nápady, které občas mají. A budí otázku, zda za ty statisíce vstupů vděčí čtenářům, kteří hledají informaci, nebo těm, kteří si na tu stránku odskočí jak do veřejného domu skupinově ukájet svou myšlenkovou a citovou nekázeň.

Nemyslím si, že dobrý novinář musí nutně absolvovat studia žurnalistiky, a věřím, že i původně amatérský elektronický magazín se může vyklubat do sympatické a věrohodné podoby. Nezávaznost a snadnost, s níž se objevují noví a noví "volní novináři", však určitě brzy posílí potřebu nové definice profese.

Tomáš Vrba