Jedním z nejvýznamnějších mediálních témat uplynulého týdne byl "předsunutí" britských pasových kontrol na letiště v Ruzyni. Opatření - podle prohlášení oficiálních představitelů obou stran, tedy České republiky i Spojeného království, motivované snahou ušetřit prostředky za repatriaci neúspěšných žadatelů o azyl - vyvolalo zvýšenou pozornost zpravodajů a komentátorů. Reakce byly vesměs negativní. Média převážně interpretovala tento krok jako diskriminační vůči romskému menšinovému etniku,  poukazovala na skrytý rasismus takových kontrol a zpochybňovala přijatelnost faktu, že zástupci cizího státu operují na výsostném území ČR.

Zpravodajství České televize přispělo k  tématu tím, že vyslalo na ruzyňské letiště dva redaktory, aby odletěli do Velké Británie. Redaktorka, zjevně příslušnice bílé většiny, kontrolou prošla, redaktor, zjevně pocházející z romského etnika, povolení k odletu nedostal. Skrytá kamera zaznamenala některé části jednání a ČT je zařadila do hlavní zpravodajské relace.

Užití skryté kamery a předstírání novináře, že je někým jiným, než kým skutečně je,  patří mezi tradiční profesně etická dilemata. Jsou to postupy, jež nelze ani jednoznačně schválit ani jednoznačně zavrhnout. 
Proto jsme se rozhodli otevřít na toto téma pro čtenáře Mediareportu diskusi v naší Volné tribuně. Postupovali reportéři ČT správně, aby odhalili nepravosti, jež se na ruzyňském letišti dějí,  nebo bylo jejich jednání nepřípustnou manipulací?

Do začátku nabízíme několik argumentů "pro a proti". Nejsou nevyvratitelné a jejich výčet není pochopitelně úplný. Je na vás, abyste je vyvrátili či doplnili.

Pro:
Postup redaktorů ČT byl nejen přijatelný, ale přímo žádoucí, a to z těchto důvodů:

1. Na vztahu mezi romským etnikem a většinovou populací v ČR je rozhodující, nakolik česká společnost zajišťuje romské menšině možnost svobodně se rozhodnout opustit stát a zvolit si místo svého dalšího pobytu. Proto je zcela zásadní informací, nakolik české úřady podporují příslušníky romského etnika v jejich případné snaze o vycestování. Uzavřou-li oficiální představitelé státu dohodu s jiným státem o předběžné kontrole lidí, kteří odjíždějí ze země, jsou tím práva romské menšiny nepřímo či potenciálně dotčena. Média naplňují tedy zájmem o tuto problematiku svou občanskou úlohu dozorce nad kvalitou demokratického klimatu ve společnosti a musí k tomu využít veškeré prostředky, jež mají k dispozici.

2. Redaktoři ČT nade všechny pochyby prokázali, že britští úředníci diskriminují cestující podle pleti. Jiný způsob, jak tuto skutečnost prokázat, neexistoval, takže "nastražení pasti" v podobě dvou falešných cestujících bylo nevyhnutelné. Zjištění jsou tak závažná, že ospravedlňují nejen hereckou etudu obou redaktorů, ale i užití skryté kamery.

3. Záběry získané tímto způsobem bylo navíc třeba zveřejnit, protože jinak by zpráva nepůsobila věrohodně. Kdyby redakce využila natočené záběry k dalšímu získávání postojů oficiálních míst, jen by tím české i britské straně umožnila včas si připravit obrannou strategii.
Důležité je, že tak učinila televize poskytující službu veřejnosti ze zákona, protože jedině ta nemůže být podezřívána, že zdůrazňováním jednoho jevu (kontrol na letišti) zastírá podstatu věci (rasovou nesnášenlivost české společnosti a neschopnost státu řešit postavení romského etnika) a dává přednost divácky atraktivnímu ději před intelektuálně náročnou analýzou.

Proti:
Postup redaktorů ČT byl nejen nežádoucí, ale přímo nepřijatelný, a to z těchto důvodů:

1. Vztah mezi většinovou populací a romským etnikem je jedním z nezvládnutých vnitřních problémů české společnosti a snaha romských rodin vystěhovat se z ČR (a právě tato snaha vedla nakonec k zavedení kontrol na ruzyňském letišti) je až důsledkem tohoto vztahu. Soustředit se v tuto chvíli právě a jedině na existenci těchto kontrol je nepřípustným zastíráním podstaty věci a soustřeďováním se na její jevovou stránku. I kdybychom problém chování britských úředníků považovali za podstatný, lze předpokládat, že jejich postup byl stejně diskriminační, ať se kontroly odehrávaly v Praze nebo Londýně. Fakt, že zájem médií vyvolala až kontrola na pražském letišti je známkou bulvarizace - vždyť pro bulvár je nejzajímavější to, co se děje nejblíže čtenářům a divákům. V tomto smyslu lze v zájmu médií o britské kontroly v Ruzyni vystopovat i náznak implicitního rasismu: začaly se o průběh pasových kontrol podrobněji zajímat, až když průběh kontrol začal znepříjemňovat cestování příslušníkům většinové populace. Jak povrchnost a bulvarizace, tak možné podezření z implicitně rasistických postojů jsou pro televizi veřejné služby naprosto nepřijatelné polohy, a proto má její zpravodajství vynaložit veškeré úsilí, aby na ni stín podobných podezření nemohl padnout.

2. Zvolený postup, tedy herecká akce redaktorů a skrytá kamera, téměř vždy posilují bulvární vyznění celkového přístupu. Stalo se tak i v tomto případě. Postup redaktorů ČT nevedl k vysvětlení podstaty toho, co se na ruzyňském letišti děje, nýbrž jednostranně zdůraznil dramatické prvky inscenovaného děje. Navíc se fakticky nejedná o zprávu, vždyť jejím předmětem není skutečná událost, nýbrž inscenace, kterou si redaktoři sami připravili. Zpravodajství tímto postupem přestává referovat o skutečnosti a začíná skutečnost vytvářet. Médium veřejné služby si nemůže dovolit tímto způsobem manipulovat se skutečností a nemůže využívat nestandardních pracovních postupů ke zvyšování atraktivity svých reportáží.

3. Ještě ke všemu je víc než pochybné, zda lze z jednoho aranžovaného (!) příkladu usuzovat na pravidelnost v jednání kontrolujících britských úředníků. ČT zde divákům sugeruje objev, který se ani nepokouší prokázat. Získané záběry bylo možné použít k dalšímu zkoumání předmětného jevu (například k získání reakcí oficiálních míst obou stran), nikoliv k jejich okamžitému, prvoplánovému předvedení. Tím dala ČT najevo, že jí jde o dramatičnost a atraktivitu zpravodajství, nikoliv o poskytování spolehlivých a  pro občany relevantních informací (vzhledem k předešlému angažmá redaktorky se vnucuje úvaha "co se v soukromé televizi naučíš, ve veřejnoprávní jako když najdeš"). O nevhodnosti zveřejnění záběrů svědčí i to, jak snadno jejich věrohodnost úředníci zpochybnili (například poukazem na nesprávné uvedení adresy). ČT se pak musela začít bránit, a to dokonce i nepřijatelnou sebeobhajující reportáží z Londýna dokazující existenci uvedené adresy.

Jan Jirák